VI. Hlas těch tří

Autor: Rwakk

Beta-read: Aidrien Assagir

Fandom: originální

Pokračování: 6/37

Pairing: žádný

Stručně: Tři kandidáti na Vůdce mluví před celou Letkou.

Varování: žádné

Věnování: - 

Belsevan přistál s ostatními draky u vchodu do jeskyně. Přivítala je Ivory a vysvětlila jim situaci. Zavolala do jeskyně a z ní vyběhl Night. Ten se drakům uklonil na důkaz svého přátelství. Ivory se pousmála. Toto gesto se moc nepoužívalo, protože bylo moc staré. Mladí draci byli novátorští a mnohé staré tradice vynechávali.

Belsevan se také uklonil a všichni ostatní draci také. Pak všichni vešli do velké jeskyně. Night je všechny vedl do středu hnízda, kde se rozkládala obrovská jeskyně. Byli tam všichni draci až na dva – Merin, která byla stále někde venku, a Valkase, který se omluvil ze schůze. Mefisto proti tomu odporoval, ale Valkas si nakonec obhájil svoje a vypařil se do své ledové jeskyňky.

Důvodů, proč se zde draci sešli, bylo několik. Za prvé si chtěli popřát štěstí do dalších dní, poděkovat za cestu a promluvit si o poznatcích z cesty. Bylo pravidlem Hnízda, že jednou za pět dní se draci sešli a podávali hlášení. Tohle byla jejich první schůzka.

Druhým důvodem bylo také to, že tento den mohl předstoupit kterýkoliv drak před ostatní a požádat je o podporu v následujících volbách o Vůdce.

První předstoupil Mefisto a poděkoval všem za cestu. Vytkl jim některé věci. Ellena si to ale k srdci nebrala.

„Elleno, tvoje chování by klidně mohlo ohrozit letku!“ řval na ni Mefisto. Ellena si místo toho, aby poslouchala, čistila křídlo.

Mefisto se na ni málem vrhl, ale Ivory ho předběhla. Skočila po Elleně a zakousla se jí zezadu do krku. Ellena, která to nečekala, zaúpěla. Krev se začala valit na zem. Ellena začala vzlykat.

Ostatní draci byli zaskočeni a nezmohli se na nic. Nevěděli, jak zareagovat.

Mornat zareagoval instinktivně. Popadl Ivory za ocas a trhl. Zapraskaly kosti a špička jejího ocasu byla odtržena. Ivory ztratila balanc a pustila Ellenu. Mornat se pak po Ivory ohnal a ta se musela stáhnout. Byla překvapená jeho zuřivostí. Mornat se postavil nad Ellenu a chránil ji svým tělem.

Mefisto se také zapojil do boje. Přistál vedle Ivory, která se zlostí sledovala odkousnutý konec ocasu. Krev se z něj valila na podlahu jeskyně a její pach zaplňoval ostatním drakům nozdry.

Jabel, Mikel a Bluepeace se stáhli do pozadí a taktéž ostatní draci, kteří přihlíželi. Tohle bylo vážné, dva dračí samci na sebe vrčeli a postavili se proti sobě. Bylo jasné, že tohle nemůže skončit dobře.

Draci se proti sobě rozběhli. Jeskyní se ozývaly jejich kroky. Jakoby se hora měla pod jejich vztekem roztříštit. Chystali se na sebe vrhnout a ukončit život toho druhého.

Zibra a Jirea se snesli mezi ně. Mefisto i Mornat se zarazili těsně před nimi.

„Vychladněte oba dva!“ zařvala Zibra a její hlas se nesl komplexem jeskyní. Dole v jeskyni Valkas poděšeně otevřel oči.

„Tohle je hloupost, Mefisto. Ty i Ivory jste to přehnali. Útočit takhle ze zálohy je podlost, kterou žádný hrdý drak neudělá!“ Pak se otočila na Mornata. „Mornate, Ellena je taky na vině. Když s ní někdo mluví, mohla by ho alespoň poslouchat. Může si za to sama a neměla by si hrát na chudinku!“

Oba dračí samci na ni vyjeveně zírali. Jirea se ani nemusel projevit. Byl tam jen proto, kdyby si to ti dva nerozmysleli, aby Zibře pomohl.

„Jak myslíš,“ řekl Mornat a otočil se. Přišel k Elleně a pomohl jí na nohy. Pak se i s ní vzdálil. Celou dobu ji podpíral. Kousanec, který utrpěla, nebyl hezký. Kdyby se mu nepodařilo vyrušit Ivory, určitě by jí rozdrtila krční páteř.

Jabel se podíval na Mikel a oba vyrazili za Ellenou.

„Neboj se o ni,“ pronesla Mikel a s pomocí svého daru začala léčit její krk. Jabel byl zděšen. Ivory se zakousla tak hluboko, že šla páteř vidět. Jen kousek jí dělil od smrti.

Ivory se mezitím stáhla do pozadí. Mefisto se rozzlobeně podíval na Mikel a Jabela. Věděl, že Mikel léčí, a urazilo ho, že nevybrala Ivory jako první. Vůbec mu nedocházelo, že jeho družka tu Ellenu málem zabila.

Zibra byla ráda, že se vše urovnalo relativně dobře. Tohle se ještě bude řešit, až se zvolí vůdce. A jestli to bude Mefisto, mohlo by to dopadnout pro Mornata špatně. Musela vyhrát. Zibra byla opravdu jediná, která se mohla stát neutrálním a přece rázným vůdcem. Její dar Realita se mnohým zdál jako prokletí, ale bez něj tato Letka nemůže fungovat.

Mezi draky to šumělo. Po tom, co Mikel ošetřila Ellenu, vydala se také za Ivory. Jabel šel samozřejmě s ní. Když jí zacelovala ránu, tak se atmosféra, co byla ve vzduchu, dala řezat.

„Tohle se nebude opakovat jasné?!“ pronesl Mefisto, když Jabel se sestrou odcházeli. Řekl to jen jim.

„Měli byste si rozhodnout, na čí straně budete.“

Jabel byl vyděšený, ale nemohl se bránit. Mefisto byl jeden z kandidátů na Vůdce.

Pak předstoupila Celena. Povyprávěla jim, jak dorazila do Hnízda a jak bojovala s Valkasem. Zvláště mladší draci žasli nad její chytrostí. Celena se ale nezmínila o svém malém tajemství. Zařekla se, že to někdy někomu prozradí, když nebude muset.

Po Celeně předstoupil Beslevan a také započal se svým vyprávěním. O tom, co temného číhalo v jezeře. O pravé podstatě bouře, která je zastihla, a také o hrdinství, které Bluepeace podnikl na záchranu Mikel.

Mnoho z draků se otřepalo hrůzou, když detailně popisoval velkou nestvůru – obrovskou chobotnici, která číhala v oku bouře na nic netušící draky. Ravier poslouchal obzvlášť dobře, protože v jeho hlavě vznikal nový příběh. Příběh o tvoru tak strašném, že ještě nemá jméno.

Když Belsevan skončil, nastala ta chvíle, které se všichni obávali. Tři kandidáti na vůdce hnízda měli předstoupit a pronést svou řeč.

První předstoupil Fernero, černý drak se šlechtickým původem. Postavil se před Shromáždění a začal mluvit. Jeho hlas byl tajemně kouzelný, svůdný a neodolatelný. 

„Draci! Jsem Fernero z rodu dračích Císařů. Na rovinu vám pravím. Slabí zůstanou slabými a silní silnými. Ten rozdíl nepůjde změnit, pokud budeme nadále lpět na starých tradicích. Já nenávidím ty tradice. Ty rozdíly, které mezi námi utváří. Ledoví draci se ani neodvážili přijít. A to já nechci. Chci, aby si byli všichni rovni. A pokud mě zvolíte, tak vše změním. Začnu zde. Následujte mě a dokážeme divy. Stvoříme zárodek dokonalé společnosti. Nepohodlní budou odstraněni a jejich místo bude dáno věrným. Zdá se vám to šílené?! Není. Jen žijete ve svém malém světě. Nemůžete vyhrát bez obětí. Tento svět to nedovoluje. Nebudu vás k ničemu nutit.“

Fernero se v duchu smál. Vše vycházelo, jak chtěl. Podíval se na Nighta, který se zdál poněkud vyčerpaný. Jak by také ne. Vždyť takto svůj dar nikdy nepoužil.

Fernero Nightovi poručil, aby použil svůj dar na něho. Ne aby Fernerovi způsobil rozkoš, ale proto, aby sám Fernero dokázal tuto rozkoš předat dál. A to se také dělo. Fernerův hlas, který byl naplněný tímto starým dračím kouzlem, se nesl ke všem srdcím. Každý naslouchal. Někteří dokonce souhlasně přikyvovali.

Night se nenáviděl. Pozdě pochopil, že to, co dělá, je špatné. Ale už bylo pozdě. Ve chvíli, kdy by draci poznali, že je takto napálili, zabili by je oba. Proto i nadále pokračoval a všem se v duchu omlouval.

Je mi to tak líto. Já nemůžu udělat nic.

V tu chvíli pocítil něčí dotek na mysli.

Ale můžeš. Protože jsi silnější, než si myslíš.

Dotek zmizel a Night se rozhodl.

Fernero postřehl, že se draci začali probouzet z opojení. Zlostně se podíval na Nighta, který mu opětoval jeho pohled nejistě, ale přesvědčeně.

Já ti sloužit nebudu, Fernero. Takhle ne.

Draci byli poněkud zmatení, ale slova, které Fernero přinesl mezi ně, je zaujala. Jak ale ukáže čas.

Pak přestoupil Mefisto. Nadechl se a všechen předešlý vztek, který ho zaplavoval ještě před chvílí, byl pryč.

„Přátelé. Draci. Rád bych se stal vaším Vůdcem a vedl vás v následujících letech. Věřím totiž, že jsem nejlepší kandidát. Nejen proto, že o vás mám opravdu starost, ale také proto, že chci být vaším přítelem. Přesto vím, že jediná cesta, jak můžeme obstát, je i nadále pokračovat v dračích tradicích. Hrdě nést naše jméno. Jako jedni letět krajinou a roznášet strach a krásu tomuto světu. Ano. Vždy budou někteří na vyšším místě. Ale to není zlo pro ty slabé. Silní se o ně budou starat. Silní jsou od toho, aby chránili slabé, a slabí pro ty silné položili klidně život.“

Draci ho poslouchali. Mefisto mluvil jako opravdový starý vůdce. Jeho argumenty byly logické. Draci vždy sázeli na přežití nejschopnějších. Jabel, Wolfie a jiní menší draci byli v Hnízdě jen na dvě věci. Podpora silných a příprava zázemí.

Draci přikyvovali a přemýšleli. Fernero se šklebil. Přesně proti tomuto bojoval.

Neferien se přikradl k Fernerovi a zašeptal mu: „Nevyjde ti to. Tvoje malá dohoda. Night není tak věrný pejsek, jak jsi myslel, co?“

Fernero se na něj vztekle podíval. Pak ale s úsměvem odvětil: „Nevím, o čem mluvíš, Nefe.“

„Nefe raději ne. Takoví přátelé nejsme, Nero,“ vrátil mu to přívětivým, ale provokativním hlasem. „Víš, Nero. Nevím, jak ty, ale já na tvém místě bych místo nátlaku hledal přátele, co tě podpoří. Ale jde vidět, že tomu nevěříš. Přátelství a tak.“

Fernero se usmíval a vnitřně plival plameny.

„Uvidíme, Nefe. Uvidíme.“

Neferien se pousmál a stáhl se.

„Věřte v naše tradice. Jedině tak zůstaneme silní.“ Mefisto dokončil svou řeč.

V tu chvíli přišla kolébavě Merin. Bylo jí trochu zle. Přehnala to s pitím vody a bylo to na ní znát. Chlad se kolem ní šířil mnohem citelněji než kdy předtím. Hned poznala, že se tady stalo něco vážného. Z Ivory cítila bolest a z Nighta utrpení.

Ucítila ve své hlavě hlas.

Merin, prosím, nevím, jak to vím, ale můžeš nám pomoci?

Rozhlížela se okolo a poznala ten hlas. Nevěděla jak, ale Jabel jí mluvil do duše. Odhodlala se a postavila vedle něho.

Zůstaň klidná. Málokdy se mi podaří takto silný spoj. Musíš utěšit Nighta. Fernero.... mu ublížil a ublíží ještě víc, jestli se o něj nepostaráme. Fernero ho zneužil pro svůj proslov. On teď potřebuje utišit bolest ve svém srdci. Znám tvůj dar, Merin. Promiň, ale když jsem se s tebou spojil, bylo mi to ukázáno.

Jabel vedle ní byl naprosto nesvůj. Její duše byla chladná a přece hřející. Krásná. Poprvé se takto spojil s dračicí a vzrušovalo ho to. Neměl ale čas se nad tím zaobírat. Night měl problémy a schylovalo se k nejhoršímu. Night chtěl odejít ze strachu z trestu.

Merin přikývla a pomalu se přiblížila k Nightovi.

„Pomůžu ti. Neutíkej prosím,“ přiblížila se k třesoucímu se Nightovi a připravila se použít svůj dech. V plné síle. Měla obavy, že za to zaplatí, protože bolest přejímala do svého těla, ale... Neexistovala jiná možnost, jak celou situaci uklidnit. A jednu její část uklidňovalo vědomí, že je na blízku Jabel, kdyby neunesla tíhu Nightových problémů. Obavy, jestli se na toho draka příliš rychle neupíná, zatlačila do pozadí.

Night se málem rozbrečel.

Ona, ona to ví!

Chtěl začít utíkat, ale Jabel mu zastoupil cestu.

Pomůžeme ti. Neboj, všechno vím a pomůžeme ti. Ona ti neublíží. Je na naší straně.

 Night poznal ten hlas ve své hlavě a zničeně si sedl na zem.

„Děkuju,“ zavzlykal potichu a Merin na něj začala používat svůj dech. A jeho bolest odcházela. Vytahovala z něj všechno špatné, co tížilo jeho duši, a skrz své tělo to posílala dál. Tentokrát v ní neulpělo nic. Merin si oddechla a Night se cítil líp.

Zibra mezitím vstoupila na pódium. Nadechla se a začala mluvit: „Bratři a sestry, jsme draky a musíme na to být hrdí. Nezáleží na našich tradicích. Nezáleží na tom, proč jsme sem přiletěli. Záleží jen na tom, jak budeme se svými životy nakládat dál. Někdo nalezne lásku,“ podívala se na Mornata a Ellenu, která už byla v lepším stavu. „Nebo přátelství,“ pohlédla na Bluepeace a Jabela.

„Draci, my jsme jeden rod a já vím, že jako dračice nemám právo vás žádat. Ale stejně. Zvolte mě a objevíme spolu všechno to krásné, co draka dělá drakem. Spravedlnost pro všechny, svoboda pro všechny. Přesto budeme mít řád a pravidla. Na nich se kolektivně domluvíme. A nebojte se. Slabí budou stejně důležití jako silní.“

Zibra přednášela svou dlouho cvičenou řeč. Dala do ní všechnu svou ochotu a zápal vytvořit společnost, která bude fungovat a hlavě dokáže to, co Letka dělá. Chrání svůj domov.

Po tom, co její řeč skončila, všichni draci zaraženě mlčeli. Dračice co dokázala pohnout jejich srdci.

Neferien si přisedl k Mefistovi.

„Je rovnocenný soupeř, co? Myslel sis, že Nero bude jediný problém, ale tahle holka rozmíchala tuhle hru do velkých výšin. Ani já si netroufám sázet, kdo z vás nakonec vyhraje. Doufám, že ať vyhraje kdokoli z vás, tak čestně. Že, Mefe? Nech Mornata na pokoji. Vím, že by se ti líbilo se ho zbavit. Nezapomeň na to. Nejsi jediný, kdo může zamíchat a rozdat karty.“

Mefisto si odplivl.

„Nepoužívej ty lidské výrazy, Neferiene. Jsme draci a ne lidi.“

„Karty a kostky se ti nelíbí. A co teprve dračí kůstky?“ Vesele se pousmál a Mefisto zbledl.

„Už to nikdy neříkej. Jasné!?“

Neferien se zamyslel.

„Dobře, teď jsem to přehnal. Promiň,“ otočil se a odkráčel.

Tato noc rozhodne. Kdo nakonec zvítězí v tomto boji o prvního z prvních? Morbidní. Dračí kůstky nakonec rozhodnou.

Neferien se zvráceně a smutně zasmál v myšlenkách.