VIII. Vyvrcholení

Autor: Rwakk

Beta-read: Aidrien Assagir

Fandom: originální

Pokračování: 8/37

Pairing: žádný

Stručně: Nastala chvíle, kdy se rozhodne.

Varování: žádné

Věnování: -

Nastala chvíle, kdy se mělo rozhodnout. Podle dračích tradic se draci shromáždili uprostřed debatní místnosti, jediné, která byla tak velká, že se do ní vešli. Teď, když zde byl i Valkas, se prostor radikálně zmenšil. Valkas byl, stejně tak velký jako Ravier a Belsevan, obrem této letky.

První předstoupil Fernero. Uklonil se Shromáždění a vyrazil k jednomu rohu jeskyně. Tam se postavil a čekal. Po něm vyrazil Mefisto. Také se uklonil, ale místo, aby se postavil ke zdi, zařval. Vyžádal si tak pozornost celé Letky. Zmateně se na něj podívali.

„Odstupuji z postu kandidáta na Vůdce. A předávám svůj hlas Zibře.“

Davem to šumělo.

„Jak je to možné? Není to proti pravidlům odstoupit ještě dřív, než to začne?“ vyptával se Belsevan Raviera. Ten přikývl, že si to také myslí. To, co Mefisto udělal, otřáslo všemi.

Ivory se třepala strachy. Mefisto se takto vydal na milost a nemilost Letky. Draci měli právo zabít toho, kdo šel proti proudu.

Fernero pokynul na Mornata. Ten mu to opětoval a předstoupil před něj.

„Mefisto, jsi zbabělec. Vyzývám tě tady a teď. Burcuješ nás, abychom podporovali tradice, a sám se proti nim postavíš? Jsi můj, jasné?!“ vycenil na něj zuby a pak bez varování vychrlil proud ohně.

Stalo se několik věcí. Mefisto to čekal a vypustil své černé plameny proti jeho proudu. Oba dva tito draci vynikali v jediné věci – v žáru svého ohně. V celé jeskyni se rapidně zvýšila teplota. Dokonce i ohnivým drakům vadil ten žár. Valkas vztekle zařval a prorazil si cestu přes ostatní draky k jediné dračici.

Merin to nečekala. Změna teploty se byla tak radikální, že to její tělo neuneslo. Zkolabovala. Nezmohla se ani na výkřik bolesti, když jí kůže okolo plic popraskala.

Ivory vztekle řvala, ale nezmohla se na nic. Nebyla čistokrevný ledový drak, ale to horko nedokázala snést. Navíc její milovaný bojoval s drakem, který mu byl v bojové síle roven. Viděla strach v očích svého milovaného, ale nemohla mu pomoci.

Valkas nebyl první, kdo k Merin dorazil. Jabel vyděšený stál hned vedle ní po tom, co začala padat. Nebyl připravený na to, že ji zachytí, a tak se místo toho vrhl pod její tělo a nechal ji dopadnout na sebe. Zaúpěl chladem. Merininy plíce se snažily hned po tom šoku zchladit tělo, aby přežila. Jeho slabý plamen byl málem uhašen. Za normálních okolností by mu to nevadilo. Merin nebyla vědomě schopná tuto moc použít, ale když byla v bezvědomí, tělo se samo bránilo.

Valkas k nim přiběhl a uchopil tlapou Merin. Položil ji vedle sebe a podíval se na Jabela.

„Díky, škvrně, ale už to nedělej. Nech ji být. Ty i ti tví ohniví přátelíčkové,“ zařval na něj a i s Merin tryskem vyrazil ven z jeskyně.

Jabel to sledoval a nemohl nic dělat. Jeho srdce se změnilo. Přestávalo tlouct. Vše se zpomalilo a nic nemělo smysl. A pak uslyšel ten hlas.

Jsem tu pro tebe, Jabele. Jsem ten, kdo můžeš být. Stačí jen chtít.

Jabel, kterému tekly slzy, zašeptal: „Chci.“

Mefisto a Mornat zasténali bolestí, když se jim v myslích objevily bolestivé úkazy.

Na tohle nemáme čas, iditoti!

Oba dva se podívali na Jabela. Musel to být on. Jediný měl možnost s nimi takto komunikovat. Jenže ten, koho viděli, byl někdo jiný. Jabel byl vždy nejistý dráček, ale ten drak, co tam stál, neměl v očích žádnou slabost. Stál pevně na zemi a byl schopný kdykoli odstartovat do boje, kdyby na to přišlo. Oba dva draci, Mefisto i Mornat, věděli, že to není on. Nedokázali se ale zeptat, kým je. Děsil je. Jako by veškeré pocity, co měl, zmizely. Věc, ze které má drak nejvíce strach, je, že bude něco, co nedokáže pochopit. A to se stalo teď.

Mornat si odplivl.

„Nechám to tak,“ otočil se na Mefista. „Dělej, jak chceš.“

Fernero zuřil. Pokud by vyšlo, co by chtěl, tak by Mefisto teď ležel mrtvý. Nechápal, co ty dva zastavilo. Bude se muset Mornata dobře zeptat, co to znamenalo.

Když se všichni zklidnili, předstoupila Zibra. Uklonila se a přešla k jedné ze stran.

Pak podle tradice přestoupil každý drak doprostřed. Vybral si vůdce a přešel k němu. Jak všichni čekali, draci jeden po druhém přicházeli k Zibře. Všem drakům se ještě teď ale zrcadlil v očích strach a bolest. Poprvé si uvědomili, že to nebude žádný med. Dokud nebude jasný vůdce, tyto boje budou přibývat na intenzitě.

Každý z draků měl možnost promluvit, proč se rozhodl, jak chtěl. Ale nikdo to nevyužil až na tři draky.

První byl Mornat.

„Draci. Volím si Fernera,“ zařval a všichni ho sledovali s obavami až na jednu dračici. Ellenu. Ta neměla v tváři nic. Jako by pro ni neexistoval.

Mornat v mysli zuřil.

Jen s Fernerem se můžu stát dračím Císařem. Neslíbila jsi snad, že při mě budeš stát? Jako ta, co ponese stejný úděl jako já? Zuřivost přešla v tichý pláč.

„Draci. Teď to možná nechápete, ale Fernero je správná volba. Až se stane cokoli, budu při něm stát,“ otočil se a přikráčel jako jediný k Fernerovi.

Druhým z těch, co promluvili, byl Bluepeace. Nikdo to nečekal.

„Draci, jste zkažení. Místo, abychom se spojili a udělali správnou věc, nechali jsme ty dva bojovat. Nepomohli jsme těm, co to potřebovali. Jsme stvůry s ohněm v plicích. Nechali jsme ledové draky trpět jen proto, že ti dva blázni bojovali. Vždyť i my sami jsme trpěli jejich žárem. Co teprve ti, kteří nemají stejné plíce jako my? Volím tebe, Zibro. Jsi jediná, která najde cestu, jak vyváznout z tohoto koloběhu.“

Třetím byl Jabel. Nebo spíš to, co se z něj stalo.

„Draci. Jsme jeden rod a stejně nejsme schopní pomoci jeden druhému. Je to zbytečné, pokud nedokážeme najít společnou řeč. Ledoví draci zůstanou ledovými. Ohniví ohnivými. Slabý bude slabý a silný bude silný. Nemá smysl si něco nalhávat. Volím tebe, Zibro, ale nevěřím ti. Nikdo není schopen Letku vést bez obětí. Tvoje ideje jsou možná krásné a všichni v ně věří, přesto jsou zbytečné. Nenaplní se, i kdyby se vrátil dračí Císař.“

Jabel, nebo Bakur, jak si říkal ten tvor v jeho hlavě, se postavil k ostatním drakům.

Mefisto také předstoupil, ale místo, aby promluvil, se jen nadechl, uklonil se Zibře a postavil se vedle ní.

Teď nastal ten kritický okamžik. Fernero se měl rozhodnout, zda přestane kandidovat, nebo se se svou částí Letky, tedy Mornatem, pustí do boje o prvenství.

Fernero pomalu předstoupil před Shromáždění.

„Draci. Svůj názor si ponechám a mé slovo stále platí. Vidím ale, že zde nebylo zaseto na úrodnou půdu.“

Někteří draci se znechuceně otřepali. Používat lidská přirovnání takhle veřejně chtělo odvahu.

„Přesto se skláním,“ poklonil se pohrdavě, „před naší novou Vůdkyní. Zibrou, dcerou nikoho.“

Draci začali nesouhlasně řvát. Zibra je sjela pohledem a i Belseva a Ravier před jejím pohledem uhnuli.

Fernero pokračoval: „Zibro, nebudu tvým přítelem. Jestli nás povedeš špatně, sám tě sesadím. Třeba i násilím a povedu tyto draky, jak by správný Vůdce měl.“

„Budu si to pamatovat, Fernero. Jestli mi draci přestanou věřit, sama tě dosadím na své místo. Přísahám na svá křídla.“

Zibra se zavázala přísahou nejvyšší. Nic není důležitější než dračí křídla, která dávají svobodu, a ona je obětuje pro dobro Letky, když bude třeba.

Mornat následoval Fernera a připojil se k Zibřině skupině. Volby skončily. Zibra se stala alfou tohoto Hnízda.

---

Valkas položil Merin na ledovou podlahu své jeskyně.

„Holka hloupá. Já ti to říkal. Ohniví draci jsou nebezpeční a na nás ledové nehledí. Jak rád bych těm dvěma zatnul tipec, ale nemyslím si, že k tomu dostanu volnou ruku. Ale byl tam i jeden ohnivý, který se o tebe bál, holka. Zajímalo by mě proč. Jen doufám, že jsi mu nepobláznila hlavu.“

Valkas ji ovanul svým dechem. Byl spokojený s tím, co dělal. Merin se sice neprobouzela a asi ještě pár hodin neprobudí, ale její šupiny už měly zase celistvou barvu a nebyly popraskané.

Lehce ji políbil za krkem. Tímhle gestem dračice povzbuzovaly mladé k lepšímu spánku. Platilo to od pradávna. Valkas se to naučil od své matky. Měl pro to cit.

„Mladá, doufám, že jestli jsi tomu ohniváči pobláznila srdce, tak ho necháš být. Ublížila by sis. A jemu asi taky. Nikdy nevím, co si ohniví myslí. Jen vím, že mají ve zvyku chtít to, co jejich žár zničí.“

Valkas byl rozhodnutý. Tahle dračice bude šťastná. Zařídí to. Ochrání ji před tím vším, co musel zažít sám.

„Přísahám na svá křídla, Merin, ledová princezno. Udělám tě šťastnou,“ zašeptal jí do ouška a ona něco zamumlala. Znělo to jako nějaké jméno. ”Bakur.” Nebo tak nějak. Zamračil se.

„Do čeho ses to, holka, sakra namočila?“

---

Jabel těžce vzdychal. Co dělal poslední dvě hodiny? Nemohl si vybavit, co se stalo. Jen věděl, že ho Merin potřebuje. Nevěděl, jak k tomuto poznání došel. Vydal se ji hledat. Doufal, že mu ona sama osvětlí ten pocit, že potřebuje pomoci.

„Už jdu a pomůžu ti.“

Jabel ani ostatní nevěděli, že mraky, které se nad Hnízdem stahují, nesou jen problémy.